Jeden (ne)záživnější nadpis

Zdravím z pohodlí své houpací židle, která je tak hrozně hrozně strašně moc parádní, že když se neovladatelně směji u fejsbuku věcem, které píšu svým přátelům, protože jsem tak strašně vtipná, trénuje semnou mé břišáky a nějaký ty kotrmelce dozadu, když mě ze svého prostoru vymrští na zem. Ach, děkuji mnohokráte. Co bych si bez tebe jenom počala O:) myslím, že jsi něco, jako světlo v mým mlhavým životě nebo jak se to píše. Asi se zeptám nějakých mých známých, co ty citáty docela často študují. (To samostebou nemyslím zle, každý má svou úchylku. Já třeba ráda očichávám jídlo)

 Nicméně, jsem si říkala, že bych začala něco dělat. Něco fakt neskutečně parádního, něco co už tady dlouho nebylo. (Od krásného okamžiku, kdy jsem si na lehátku sjela nějaký ty eskalátory v obchoďáku už uběhlo mnoho dní)

 

 JENOMŽE.. problém mi nastal v tom, že jsem ještě neskončila s tím nic neděláním, který jsem včera začala po příchodu domů z mých tanečních pokračovacích lekcí a večerním posezením v čajovně. A to já zas ráda věci dokončuju, abyste mi rozumněli. Takže to zase odložím na neurčito. Ledažeee..

Hej do knedle (uhmmmm, knedleee), viděla bych to na pořádnou dávku styku s postelí (myslím, že jsem v tom dobrá.. dokážu vydržet až 15 hodin) pro posílení mého organismu.. áááá

Zdárek párek ∞